Maroko 2009 - Prolog

Když jsme se vrátili z Londýna, naprosto logicky se naskytla takřka nerudovská otázka - Kam dál? Po zběžném průzkumu, kam se dá doletět do 1000kč (včetně zpáteční letenky), jsme se rozhodli letět do Maroka a to hned z několika důvodů - prvním a hlavním důvodem je to, že ještě nikdo z nás nebyl v Africe a tím pádem Afriku nemá nikdo ještě vykešovanou. Další důvody tedy nebyly potřeba a začaly se ladit detaily. Například jsme se dohodli, že by bylo vhodné do Maroka letět někdy v době, kdy je u nás zima a jako nejlepší termín nám přišel březen 2009. Bohužel jsme kolem března zjistili, že jsme ještě nezačali s organizací, rezervací letenek, zvaním lidí apod, takže březnová akce padla.
S postupující dobou pak bylo u nás (i v Maroku) čím dál tím tepleji a proto nebyl důvod nikam jezdit.
Druhý "definitivní" termín jsme dohodli na začátku prázdnin a stanovili jsme ho na září. V průběhu prázdnin jsme pak rozeslali emaily všem potenciálním zájemcům z širokého okolí. Zájem projevilo asi 25 lidí. Během následujícího měsíce, někteří odpadli, takže v okamžiku, kdy se letenky zamlouvaly, nás bylo 14 (příliš nechybělo a nejel jsem taky. 14 dní před odjezdem jsem se dozvěděl o spolužákově svatbě, na které jsem chtěl být. Nakonec to dobře dopadlo, Kraťovi se podařilo sehnat letadlo, pomocí kterého se do Brna dostaneme v den svatby ráno, což bylo přijatelné).
Celé akci předcházelo očkování proti žloutence typu A a břišnímu tyfu, které je všemi silně doporučováno. Očkování proti tyfu stojí 600 Kč, proti žloutence je to o něco mastnější (pokud jste nikdy očkováni nebyli, sestává očkování ze tří dávek, každá po 1500 Kč). Z ostatních zdrojů jsme se dozvěděli ještě o dalších nemocech, které si kdo kdy z Maroka přivezl přesto, že byl očkovaný proti všemu možnému; bohužel jsou tyto nemoci u nás převážně neznámé, takže se proti nim nelze očkovat.
4 dny před odletem mě přepadla jakási zákeřná nemoc, takže přípravy na odjezd jsem si příliš neužil, naopak jsem měl dobrou přípravu na další nemoci, které v maroku lze dostat.
Dva dny před odletem odřekl účast další člověk, který už měl všechno zaplaceno. Nakonec nás jede 13:

Eva Beránková
Martin (Martin) Čáslavský
Verča Cigánková
Lucka Fallová
Jana (G) Gottfriedová
Petr Kratochvíla
Tomáš (Kraťa) Kratochvíla
Vojta Krejčí
Milan (autor) Krupa
Pavel Krupa
Bára Šímová
Honza (Johny) Švehlík
Libor (Libour) Vlaha



Rozdělili jsme se na dvě skupinky. První skupina A (akční), která poletí o tři dny dřív a ve volném čase vystoupí na čtyřtisícovku Djebel Toubkal, nejvyšší horu Vysokého Atlasu. Skupina B (kteréžto písmeno tentorkát nepředstavuje žádnou zkratku) se s námí pak setká v Marakeši, odkud budeme pokračovat společně.
Výstup na Toubkal a čas a místo setkání byly v okamžiku odjezdu jediné pevné body programu, další byly celkem iluzorní. Předem jsme se sice rozdělili do zájmových sfér, mířících různými směry (poušť, sandboarding, stavba pískuláků, jízda na velbloudech / vodopády Uzúd - 110m vysoké, třístupňové vodopády / filmová studia The Atlas Corporation, kde se natáčely filmy jako Království nebeské, Alexandr Veliký, nebo Černý jestráb sestřelen / rozplácnout se někam na pláž a válet se tam), jednotlivé zájmy se ale časem různě slučovaly a měnily, takže toto rozdělení se nakonec nepodařilo zachovat v původní formě.
Skupina A letěla z Bratislavy, přes Düsseldorf, do Marakéše, skupina B potom letěla taky z Bratislavy, přes Brusel do Fezu, odtud pak vlakem do Marakéše.

______________________________________________________
(pozn. překl. - V následujících dílech se budou poměrně často vyskytovat marocké názvy měst, hor a jiných míst. Tyto názvy se budou někdy mírně odlišovat přesto, že označují stejné místo. Tedy např. město Marakéš bude občas napsáno také jako Marakesh, Marakeš, apod. Za tyto nekonzistence se omlouvám, při psaní se to občas stane. Nepovažuji to ale za tak zásadní, aby se mi to chtělo všude opravovat :)

(pozn. webmastera - pro nepravidelné čtenáře - i v tomto seriálu bude platit, že většina fotek bude mít svůj popisek, který se zobrazí poté, co necháte stát kurzor myši nad fotkou - a protože je nutné toto pravidlo potvrdit nějakou vyjímkou - jedna z mála fotek bez popisku je právě úvodní fotka pod nadpisem tohoto článku)

(pozn. autora - jak se na "titulní stranu" sluší, chtěl bych tímto poděkovat všem sponzorům a zejména taťkovi, za zapůjčení mininotebooku Asus Eee, díky kterému jsem nemusel tahat po kapsách rozmočené papíry s útržkovitými poznámkami z každého dne, což posunulo úroveň záznamu o několik pater nahoru).