Philadelphia

V Philadelphii jsme strávíli dva dny, z čehož jeden celý den jsme věnovali prohlídce tohoto města. Janet nám poskytla spoustu map a dalších materiálů o Filadelfii, takže jsme nezabloudili:)
Přijeli jsme v noci, takže jsme si těsně po příjezdu udělali krátkou procházku po main street.

Následující ráno jsme hned začali s prohlídkou
První významnou zastávkou (zejména proto,že tam byla keška) byl památník G. Washingtona, prvního amerického prezidenta. Měl hodně otroků a poté, co se v ústavě objevil odstavec, že každý otrok má po půl roce pobytu v USA právo na svobodu, dal každých 5 měsíců odvézt své otroky na pár minut za hranice, aby se jim to počítadlo vynulovalo.Kolem jeho památníku byli nějací živí indiáni a mrtví američani (sochy:)

Hromadná doprava v Philadelphii by potřebovala možná trošku modernizovat:), každopádně se jim musí nechat, že obojživelnou dopravu mají celkem vychytanou:)

Od památníku jsme pokračovali downown. Potkali jsme baseballové hřiště, kde hrály nějaký holky baseball. Po neúspěšném pokusu o fotku (ukázalo se, že peťan nějak nevyfotil pálkaře, a nadhazovač uprostřed trávniku nevypadá jako by hrál baseball) jsme pokračovali po ulici, na které byly vyvěšeny všechny možné vlajky, včetně naší (až na to, že místo "Česká republika" bylo v popisu napsáno "ˇ Ceská":)

Janet nám doporučila "something special", typický philadelphský "cheese steak", který dělají na Reading terminal market. To je budova s velmi malým vchodem, za kterým se skrývá obrovské tržiště, na kterém se prodává všechno možné, od ovoce až po holandské speciality. Steak stál $7, a nebyl moc dobrej.

Dál jsme pokračovali přes čínskou čvrť a přes čínskou telefoní budku

ke komplexu parků, ve kterém byl jednak nakreslený půdorys původního domu G.Washingtona (neznám nic zajímavějšího, než nakreslený půdorys nějakýho baráku:), obrovkej barák s obroskou frontou na (už podstatně menší) Liberty bell (nějakej prasklej zvon). Dál tu byl nakreslenej potok, který podle cedule tekl někdy v době založení philadelphie. Teď už neteče, tak ho aspoň nakreslili.

Potok se kdysi vléval do řeky Delaware, což je obrovská řeka, která se těsně za Philadelphií vlévá do moře, a na které parkují některé americké válečné lodě (včetně těch nejstarších, které by v případě napadení bylo lepší poslat preventivně ke dnu, aby nepřekážely)
Původně jsme chtěli jít na exkursi na ponorku, ale možnost byla pouze na parní křižník Olympia, takže jsme si vše nakonec prohlédli jen zvenku.

Po prohlídce přístavu jsme se vydali směrem domů, kde jsme narazili na moc příjemnou ulici - South street - plnou obchůdků, tetovacích salonů, barů a vůbec, kde jsme narazili na moc pěknou zapadlou irskou hospůdku, kde jsme strávili zbytek večera

University of Pensylvania

Víkend trávíme u Bryanovy ženy Janet, která tento rok učí na University of Pensylvania v Philadelphii.
Janet (takže i my) bydlí v malém, ale pěkném apartmánu na ubytovně pro zaměstance univerzity, která je velmi pěkně vybavená.
Máme tady soukromé kino, kulečník, internet, šachy, a na všech věcech, ve kterých je nějaké jídlo nebo pití (ledničky, kávovary, tácy s čokoládou...) je napsáno "Please enjoy our refreshment"

Ladder party

Kdo nemá doma 5m vysokej strop, ten si to tak neužije...
Dneska jsme malovali, tak jsme si udělali menší party se žebříkama.
Američani jsou fanatici do žebříků, takže těch 5, které jsme shromáždili v jednom pokoji je asi jen třetina z těch, které jsou v domě...

...Ať se na hudsonský šífy najmout dá...

Náš další celodenní výled směřoval do Hudson River Valley.
Trošku jsme si pohráli s palubním počítačem, a pochopili jsme, co znamená, že "Jeep is not very economical"...Průměrná spotřeba vypadala asi nějak takto...

Úspornou jízdou se podařilo stáhnout spotřebu asi na 12,5l. Na spotřebě moc nepřidá ani to, že že auto i při jízdě z kopce bez plynu žere (podle počítače) 6l, místo aby nežralo nic:)
Neumím si představit, kolik žerou větší auta (jak jsem už psal dříve, naše Grand Cherokee je na amerických silnicích jedno z těch menších (naše auto je to vzadu:)


Cestu Hudson valley nám doporučil Bryan, jako hroozně zajímavou, se spoustou zajímavých "sightseeings", které všechny ani nestihneme projet.
Naštěstí jsme je projet opravdu nestihli:), nutno říct, že pro někoho, koho nazajímá žívot nějakého mrtvého amerického prezidenta (a jeho ještě mrtvější manželky), by byla tato cesta prakticky ztrátou času.
A protože je to zrovna náš případ, naší první zastávkou bylo sídlo Eleanor Roosewelt. Poté, co jsme si prohlédli výstavku fotek (na kterých byla Mrs.Roosewelt zachycena v různých historicky významných situacích) jsme úspěšně odmítli průvodce (který nás jako jediné návštěvníky velmi srdečně přivítal) i s jeho nabídkou, že nám zdarma pustí nějaké video o paní Rooseweltové jsme se odebrali do Hyde Parku, na Home of FDR (Franklin D. Roosewelt).
Ten byl o něco zajímavější, protože byl větší.Leč až na pár fotek

a údiv, kolik upomínkových předmětů na Rooseweltovu větu "Action and action now!" dá vymyslet, tu taky nebylo moc zajímavého (když pominu plyšáky zobrazující Eleanor Roosewelt ve věku někdy před smrtí, a plyšového Einsteina s nápisem "Think!")
Rooseweltův bohatší soused Vanderbilt (založil si živnost na tom, že vytvořil společnost, která jezdila s vláčkama a s lodičkama po Hudsonu...asi mu to docela vynášelo) už měl dům trošku hezčí, s moc pěkným výhledem na údolí Hudsonu a romantickým hydrantem uprostřed ničeho


Přes Montgomery Fort (to je ta z té nejohranější táborákové písně) jsme se dostali na West Point, což byla jedna z pevností, která byla postavena na Hudsonu, aby zabránila průniku britských lodí po hudsonu dál do vnitrozemí. Nebyla nikdy dobyta, s jedinou vyjímkou...Když se její správce pokusil ji prodat Britům... Nakonec mu to nevyšlo, a Britové nikdy nepronikli do vnitrozemí.
Muzeum bylo bohužel zavřené (tentokrát opravdu bohužel, protože narozdíl od muzea s exponáty jako Rooseweltovy ponožky a Rooseweltův nedokouřený doutník, muzeum obrany a vojenství obecně by mohlo být podstatně zajímavější).

Mimo pevnost je tu taky nejstarší US vojenská akademie, do které se nám podařilo zabloudit...Poté, co jsme vysvětlili ochrance, že ani nevezeme žádnou bombu, a že jsme sem vlastně vůbec nechtěli, jsme z West Pointu konečně vymotali.
Po cestě jsme konečně narazili na první zajímavou věc...výhled na Hudson Valley obsahující konečně nějaké hory..
Na žádnou jsme bohužel nestihli vylézt (už se stmívalo),takže toto téma zůstává stále otevřené.


Po cestě domů jsme se rozhodli pro vybrání jedné geocache. Tu jsme nakonec nevybrali, protože jsme se nedostali přes "Centrum pro děti a rodinný život", s několika zákazy vstupu, závorami a ochrankou,které vypadalo nějak takto:

Good Friday

Když jsme ráno otevřeli New York Times, našli jsme zajímavý článek o D1:


Mimo to se mi podařilo propíchnout si nohu šlápnutím na hřebík, jsme se přiučili něco o imperial meassurement systému.. Jednak jsme zjistili, že palec je opravdu široký jako palec, stopa je dlouhá jako bota 43 (v americe mají jednoduché kupování bot...všichni chcou boty o velikosti jedné stopy,a když se jim tam nevejde palec, tak si vezmou o palec větší)...
Ale když mi Bryan řekl, abych uřízl desku dlouhou "nine & three eights", tak musel hodně vysvětlovat...
Narozdíl od metrického systému, tady je palec rozdělený na šestnáctiny (tedy 2/16 = 1/8 => three eigts = 6/16, tj. jsem odpočítal 6 políček, a bylo to:). Dokonce i Bryan uznal, že horší ten systém snad ani být nemůže..

Jinak Američani říkají Velkému pátku "The Good Friday", dokonce se nám podařilo sehnat v Delmaru římskokatolický kostel,takže jsme si ho užili jak se patří.

The Big Apple I

...Aneb naše první poznávací návštěva New York City.
Američané používají (podle Bryana) pro NYC označení Big Apple, aniž by věděli, proč se tomu tak říká. Abychom lépe zapadli mezi američany, i my (přesněji já, a jen pro účel tohoto nadpisu, aby to vypadalo zajímavě) používáme toto označení,aniž bychom tušili proč.
Když nás Bryan ráno vezl do Albany na autobus, tentokrát si nic neurazil, zato jsme skončili v zácpě. Shodou okolností tou dobou byla v Kapitolu inaugurace nového, slepého a černého guvernéra státu NY, takže centrum bylo plné aut, limuzín, a přenosových vozů
Nakonec jsme vše stihli, a v 8:00 jsme odjeli autobusem plným číňanů (resp. až na jednoho černocha jsme tam byli jediní nečíňani) a čínských nápisů, který nás zavezl do čínské čtvrti někdy kolem 11 hod.

Naší první zastávkou byl Brooklinský most, který byl nejblíž místa našeho příjezdu.
Ten spojuje čtvrť Brooklin s ostrovem Manhattan, na který jsme se při naší první návštěvě zaměřili.


Z Poté, co jsme si most prošli tam a zpátky, vydali jsme se na Financial District. Po cestě jsem poradil nějakému finančníkovi-amatérovi, jak se dostane na Wall Street (v jedné ruce měl doutník a v druhé tašku plnou akcií:) Na budovu New York Stock Exchange (to je ta s tou americkou vlajkou přes půl baráku) byla namířená televizní kamera, tou dobou pravděpodobně zase klesal dolar, nebo tak něco.



Od New yorské burzy jsme pak šli na Battery Park, což je místo, odkud jezdí lodě na Liberty Island - ostrov, na kterém stojí socha svobody...Na ostrov jsme nejeli, protože na loď byla obrovská fronta (nechci vidět, jak to musí vypadat v turistické sezoně), tak jsme se aspoň hodně z dálky na sochu podívali.



Z battery jsme pak přes Madison Square Garden pokračovali na Ground Zero, místo, kde až do 11.9. 2001 stávalo světové obchodní centrum. Teď je tam velká a hooodně hluboká díra, ve které se v současné době staví základy pro Freedom Tower - věž svobody.



Dál jsme pokračovali metrem...Od Bryana jsme dostali kartu na metro,takže jsme ušetřili $2 na osobu za vstup do metra (nemají tam pásma, jak se člověk jednou dostane do metra, už může jet kam chce).
Pochopil jsem, proč Američani neříkají metru Underground, ale Subway. Někdo by to mohl vzít vážně, protože slovo "Underground" je první, co člověka po vstupu do NY metra napadne.
NY metro je špinavé, pochmurné, s nízkými stropy, a bez jakéhokoli náznaku moderní doby. Takže samozřejmosti známé z pražského metra, jako eskalátory, nebo displeje s časem příjezdu další soupravy byste hledali marně.
Zastávky (současnou a příští) hlásí místo nahraného hlasu přímo řidič (nevím, jestli jste zkoušeli někdy 8 hodin denně při každé zastávce hlásit název...já ne, ale umím si to představit, takže chápu nasranost a nesrozumitelnost hlášení).
Pokud už v metru mají displej, ukazuje pouze označení soupravy, počáteční a konečnou stanici a někdy i čas. Ale současnou nebo další zastávku....



Když jsme se vymotali z metra, zjistili jsme, že jsme nedaleko Empire State Building (vzhledem k tomu, že to byl náš záměr, nebylo toto zjištění až tak překvapující).
Empire State Building je jedna z dominant NYC. Jednu dobu byla nejvyšší budovou světa, pak se snížila pouze na nejvyšší budovu NY, než jí překonaly věže WTC...Od 11.9.2001 je to opět nejvyšší budova NY:)

Nakonec nám přetalo stačit obcházení ze všech stran a rozhodli jsme se, že se podíváme nahoru.

Vzápětí se to ukázalo jako velmi špatný nápad. Už před vchodem byla slušná fronta asi 50ti lidí..To jsme si řekli že zvládnem, tak jsme se zařadili. Už ve frontě venku pořád nějací černoši vyvolávali, že si máme koupit lístky na "Sky Ride", a že je to to nejlepší, co nás může v NYC potkat.
Ignorovali jsme to, a po 10 minutách jsme se dostali do budovy, kde jsme zjistili, že fronta 50ti a 10 min čekání bylo ještě docela málo. Nahoře na frontu na pokladny bylo snad 300 lidí. Naštěstí fronta postupovala poměrně rychle, a navzdory pořvávání dalšího černocha o výhodách SkyRide jsme to ve zdraví přežili a po půl hodině jsme už kupovali lístky (další překvapení - $20 na osobu, celkem solidní pálka). Když už jsme měli lísky, tak se ukázalo, že se po cestě nahoru prochází detektorem, a že se nesmí nosit žádné zbraně...Tady byl trošku problém, protože jsem měl ssebou nůž, který byl kvůli délce čepele už vyhodnocen jako zbraň. Leč celkem v pohodě jsme se domluvili, s takovými situacemi se evidentně počítá (někteří si tam nechávají dokonce pistole:)
Po detektoru jsme pak prošli ještě dalšíma třema frontama, než jsme konečně nastoupili do výtahu, který nás vyvezl do 80. patra

Poté jsme vystáli další tři fronty, na výtah do 86. patra, a konečně jsme se asi po dvou hodinách stání ve frontě dostali nahoru.
Nutno uznat, že výhled byl nádherný, vzhledem k tomu, že nám perfektně vyšlo počasí, tak byla i velmi slušná viditelnost

Na první fotce je vidět Chryslerův mrakodrap, nejvyšší budova NY před postavením Empire State (je to s tou vlnitou špicí). Na poslední je pak pohled na zbývajících 16 pater Empire State.
Cesta zpátky byla ve znamení dalších front, dokonce se na nás nedostal výtah z 86, takže jsme do 80. patra museli sejít po požárním schodišti (naštěstí pak jsme už jeli výtahem)


Když jsme se konečně dostali ven, zašli jsme se podívat na žehličku (Flat Iron Building), a odsud na budovu OSN, kde zrovna probíhaly nějaké protiteroristické preventivní policejní manévry.


Nějak jsme dostali hlad, tak jsme šli na večeři, jak jinak, než do McDonalda (původně jsme chtěli do BurgerKing, aby byla nějaká změna, ale ten byl zavřenej). Ne v každé zemi si člověk může dát "čtvtlibráka se sejrem", ale v USA je to možné.

Původně jsem myslel, že alespoň ve velkých městech (New york je celkem velký) opustí od svého maximalistického pojetí aut, a budou používat něco menšího...Už po cestě autobusem mě překvapilo, když vedle nás zastavilo osobní auto, jehož řidič byl ve stejné výšce, jako pasažéři autobusu...Jinak bohatí newyorčané jezdí v obrovských limuzínách , chudší američané si pak pořizují limuzíny menší (zpravidla protažená varianta Lincolna,který je v NY velmi populární). Velmi oblíbené jsou pak limuzíny v černém provedení, bohatší podnikatelé pak mají v černém provedení i řidiče (to celé černé stojící vpravo od limuzíny je řidič.


Poslední zajímavostí v NYC, kterou jsme stihli, byl Times Square, který je jedním ze symbolů NY. Na jedné fotce je místní varianta našich rozjezdů:)



Po time square jsme měli už jen asi necelou hodinu na to, abysme se dostali zpět na zastávku autobusu do Albany,takže jsme se vypravili na metro, kde jsme chvíli bloudili, a nakonec jsme se dostali zpět do čínské čtvrti, odkud vyjíždělo ještě více číňanů než předtím, a o to vyjímečnější jsme tam byli.

Zbývá už jen dodat, že v den naší návštěvy byl zrovna St. Patrick day, takže jsme potkávali hrozně moc lidí v zelených kloboučkách s trojlístkem, a Irské hospody byly narvané k prasknutí, a po celém NY procházely hloučky nažraných zelených lidí, které zpívaly irské národní písně.
Fotek máme ještě podstatně více, tady je odkaz na celou NY fotogalerii

http://picasaweb.google.com/samius05/NewYork02