Toronto a Niagarské vodopády,5550km

Protože máme rádi vysoké budovy, vydali jsme se do Toronta, podívat se na CN tower a na labutě s dlouhým krkem.



V Torontu jsme pobyli poměrně krátce, protože jsme neměli k dispozici příliš mnoho map, a vzhledem k dopravní špičce (ještě trošku horší než v Chicagu) se po městě nedalo moc slušně pohybovat.
Proto jsme vystoupili jen na CN Toweru, na který jsme nevylezli, protože Kanaďani jsou hrozní židi. Tak jsme se podívali aspoň ze spoda, a vrátili se rychle na parkoviště, protože nám tu ubíhalo židovské stání.



Po náročném vymotání se z Toronta jsme pokračovali dál na východ na Niagarské vodopády. Na místo jsme dojeli těsmě před osmou večer, což mělo nevýhodu, že už byla tma a výhodu, že jsme ušetřili hrozný prachy za parkování, protože už se nevybíralo



Na hraničním přechodě Niagara Falls (o kolik to zní líp, než třeba Dolní dvořiště:) jsme se vrátili zpět do USA, přesněji do státu New York. Na hranicích byli podstatně příjemnější, než při vjezdu do Kanady..Měli podstatně míň blbých otázek, poté so se dozvěděli, že za dva dny vypadneme, nás pustili.
A po šesti hodinách cesty...Home, sweet home, zpátky v Albany - 6035 km

Detroit a hranice s Kanadou

Z Chicaga jsme nabrali směr na Detroit, resp. Toronto.
Detroit je o něco menší, zato o něco starší. Byl založen nějakým francouzem Cadillacem, podle něhož se teď jmenují auta, která se tu vyrábí.
Oproti chicagu tu ale není tolik zajímavého. Mimo malý parčík s podzemní galerií (kam jsme ale nešli, protože tam spalo hrozně moc bezdomovců) a osvětlenou fontánu - byli jsme rádi, že jsme tu v noci, abychom viděli osvětlení...bohužel fontána byla vyplá je tu ještě tunel do Kanady pod hraniční řekou.


Po projetí tunelem se nás ujal pohraničník, který měl blbé otázky jako odkud se známe, kde pracujeme, kde je Česká republika, jestli ssebou vezeme nějaké pivo, čí že je to auto ve kterém jedem a odkud toho borca známe,a co že sakra budeme dělat v Kanadě, když tam plánujeme zůstat jen dva dny.
Pak to všechno sepsal a odeslal nás na imigrační oddělení, které bylo hned vedle.
Tam jsme jim dali pasy, oni zkontrovali pravost, a imigrační úředník se nás znova ptal na to samé, akorát mnohem razantněji. Když jsme chvíli nevěděli co říkal, nebo jak odpovědět, pokaždé nám řekl takové to typické "já se tady ptám a vy odpovídáte"
Nakonec nás do Kanady pustili, ale jestli to po cestě zpět bude to samé, tak se možná už nedostame zpět do USA:)
Pěkné pak na kanadě je, že se tu najednou dá parkovat, mají tu metrický systém (což jsme si všimli, až poté, co jsme profrčeli menší městečko 60mph a pochvalovali si, jak tady mají vysoké limity:) a všechny cedule jsou tu kromě angličtiny napsány i francouzsky (některé bohužel nejsou ani anglicky)

Chicago, 4460km

Po třech dnech konečně zpátky na severu. Ne, že by se nám na jihu nelíbilo, ale byla příjemná změna nesedět celý den v autě a vidět taky něco zajímavého.
Chicago zajímavé bylo.
Po problémech s parkováním (parkovací automat chtěl 25c za 5 minut s maximem na dvě hodiny, takže jsme nakonec zaparkovali v podzemní garáži za o něco málo méně židovskou cenu) jsme se vydali do města.
Chicago má asi 3 miliony obyvatel, a oproti New York City je podstatně čistější a upravenější. Nemá sice Central Park, zato jsou po celém městě rozmístěny podstatně menší, a taky podstatně pěknější a nápaditější parky.

Kromě krásných parků a výškových budov má ale Chicago industriálnější části

DDominantou města je mrakodrap Sears Tower, který je v současnosti třetí nejvyšší budovou světa a měří 444m.
Tvar budovy vychází z nápadu architekta - kuřáka, který se inspiroval tvarem několika cigaret vytažených z krabičky do různé výšky.

A protože bychom to nebyli my, kdybychom nevylezli nahoru, vylezli jsme nahoru (výš už můžeme vylézt jen na věže Petronas v Kuala Lumpuru, nebo na ten nedostavěnej barák v Dubaji...obě dvě měta jsou trošku z ruky, takže se dá s velkou pravděpodobností říct, že letos už na větší barák nevylezeme)

V Chicago je městem moderního umění, takže místní obyvatelé rádi staví na ulicích různé moderní skulptury (hodně z nich pochází z místního uměleckého institutu).
Asi nejslavnějším autorem je Pablo Picasso, který vysochal sochu před justičním mrakodrapem. Socha se velmi neoriginálně jmenuje "The Sculpture", a (podle průvodce) se lidé hádají, jestli se jedná o ženu, nebo o koně.
Mimo to je po městě spousta dalších zajímavých věcí, jako třeba velká nerezová fazole, dvě skleněné věže z kterých teče voda (a z vnitřních stran se na obrazovce promítá obraz obličeje nějakého černocha), nebo jakási divná věc na posledním obrázku

V průvodci jsme se dozvěděli o dvou dalších věcech v Chicagu. První z nich je velmi romantická "Rush hour" (tedy tradiční odpolední dopravní zácpa), kterou lze skvěle pozorovat z některého z mrakodrapů. Druhá je pak 30m vysoká drátěná baseballová pálka.
A protože jsme si nechtěli nechat ujít baseballovou pálku, nemohli jsme si nechat ujít (tentokrát slovo "nemohli" znamená "neměli jsme jinou možnost") také Rush hour.
Naneštěstí pro nás ale ne ze 110. patra sears toweru, ale jako její účastníci. Lidé začnou zapomínat na pruhy a někdy i na světla na semaforech. V tuto dobu je pravděpodobnost dojetí z bodu A do bodu B s nepoškozeným autem úměrná vzdálenosti obou bodů, a schopnosti řidiče včas uhnout, nebo zatroubit na auto, které se pokouší zařadit do prostoru, kde se tou dobou nacházejí vaše přední dveře, nebo jiná část vašeho auta.
K pálce jsme nakonec dojeli, bohužel za daných podmínek nebylo možné u pálky zastavit a pořádně ji vyfotit, takže jen fotka z auta, na které bohužel není dvakrát poznat,že se jedná o baseballovou pálku

Návštěva u Jacka v Tennessee

Ani jsme nedojeli daleko od Chattannoogy, a už nás zaujal ukazatel "Jack Daniel`s Distillery". Nakonec jsme si zajeli víc, než jsme plánovali, ale stálo to za to.
Komentovaná prohlídka areálu byla zdarma, o to víc se na ní propagovala Jackova whisky


Průvodce byl bodrý tennesseean, jehož rozjařenost značně ubírala jeho projevu na srozumitelnosti.To by se nakonec dalo přežít, kdyby aspoň v jednom kuse neměnil vtipně hlas.
Ukázal nám místo, kde Jack poprvé ochutnal vodu, která ho zaujala natolik,že se z ní rozhodl vyrobit whisky (jeskyně ze které vytékala byla pravá, ale říčka tam tekla jen pro turisty - ve smyčce poháněná čerpadlem:), dům ve kterém bydlel, a trezor, který nepřímo zapřičinil jeho smrt (fandové kreslených filmů si představí z jaké výšky na něj asi mohl spadnout, a jestli by nebylo efektnější piano...Když měl Jack jednou v trezoru málo peněz, tak do něho naštvaně kopl. Ale tak nešikovně, že si rozřízl nohu, dostal infekci a o nějaký ten měsíc později zemřel)


Pak jsme se přesunuli k samotnému procesu výroby, překapávání přes obrovské nádoby s dřevěným uhlím (opravdu to tam kape po kapkách), a skladování v dřevěných sudech (které se mj. používají pouze jednou, znovu už se neplní - použité sudy od Jacka bylo možné koupit ve městě)



Všechna tato výroba se ale týkala pouze extrémně drahé whisky "single barrel", která se jednak dá koupit po flaškách, ale můžete si jí taky koupit celý sud, který si podle ochutnávky vyberete - pokud tak učiníte, přidají vaši zlatou cedulku mezi ostatní drsňáky

Protože jsme neměli místo v autě, tak jsme se nakonec rozhodli barel nekupovat a pro tentokrát odejít bez zápisu du síně slávy.

Chattanooga, 4 828km

Cesta z Miami do Chicaga je dlouhá asi 2200km a po cestě není moc k vidění, proto projíždíme prakticky nonstop. První noc jsme pro ušetření peněz spali na odpočívadle (nejsme si jistí, do jaké míry to bylo legální, ale vzhledem k tomu, že šerif koukající do monitorů kamer za náma nepřišel a jen si leštil auto, tak to asi nebylo tak hrozný).

Další cesta ubíhala rychle, jen obchvat Atlanty (hlavní město Georgie a dějiště olympiády v roce 96) byla 16ti proudá dálnice s neuvěřitelným provozem. A protože se v Americe hrozně prasí (povolená byla 55mph, jel jsem 60 a byl jsem suveréně nejpomalejší) a většina aut má neustále puštěná dálková světla (nebo má blbě seřízené potkávačky), byl jsem velmi rád, když se dálnice časem opět slila do 6ti pruhů
Cestou jsme vykešovali Alabamu s opravdu "mikro" keškou (asitak velikost nábojnice)

a dojeli jsme do Chattanoogy v Tennessee, kde se nám podařilo najít celkem levný, typicky americký motel. Výhody jsou nesporné, konečně máme postel, vlastní koupelnu a rychlý internet, tak se žije hned radostněji.

Miami, 3280km

Poté, co jsme přežili škorpiony, moskyty a aligátory v kempu Everglades jsme udělali pomyslnou otočku na patě (ono to bylo prakticky doslovné, jen mě nenapadá, na čem se dělá otočka,pokud jede člověk autem) a vydali jsme se zpět na sever(dál na jih už to skoro nešlo)
A protože jsme si předchozí den příliš neužili Miami (resp. ne ve dne), udělali jsme si tam krátkou zastávku.
Poměrně velkou čtvrtí v Miami je Little Havana (čtvrtina obyvatel jsou kubánci), kde by se podle průvodce měly balit na ulicích kubánské doutníky, hrát domino a válet se uřezané kozí a jiné zvířecí hlavy u nějakého posvátného stromu pro černou magii.
Kubánskou čtvrtí jsme projeli, nepotkali jsme ale ani doutníky, ani kozí hlavy:(
Zato jsme potkali zdemolovaný stadion (kam se hrabou fanoušci Baníku), památník obětí invaze v Zátoce sviní a pár stromů s hodně velkými kořeny. Původně jsme mysleli,že to je ten na černou magii... ale fakt, že před ním stála Madonna (ne ta zpěvačka) a místo obětovaných slepic se tam válel pouze nějaký bezdomovec (na fotce nohy úplně vpravo:) nás přesvědčil o opaku.

Kromě toho jsme taky potkali památník holokaustu (zobrazující velkou ruku s vytetovaným číslem, které se drží malé postavičky židů), a sklápěcí most v akci.

A protože daleko známější než město Miami je město Miami Beach (ležící na ostrově východně od Miami), šli jsme se sem trošku očváchnout

Kromě smradu, důchodců a krokodýlů (smrad byl poměrně v pohodě, místo krokodýlů jsou tu aligátoři a s těma důchodcema je to tu síla...hodně lidí se do Miami a na Floridu obecně na důchod přestěhuje) tu má Standa Gross taky hodně racků, a ode dneška taky stovky geocacherů před branou do svého letního sídla (inspirovali jsme se keškou na Barrandově u jeho nevysvětleného pražského bytu, a založili jsme kešku u brány jeho bytu v Hidden Bay:)


Po návštěvě u Grossů jsme byli rádi, že jsme vypadli z Miami, protože je tam děsnej provoz, a pokračujeme dál na sever směr Chicago