Intermezzo

V Maroku žije vedle sebe několik typů lidí. Kupodivu téměř všichni se živí tím, že něco nabízí turistům a jsou hrozně otravní. V následujícím přehledu se pokusím je lépe popsat. (pozn. autora - v této sekci bohužel nemám žádnou fotodokumentaci... původně jsem chtěl ke každé kategorii přiložit alespoň jednu fotografii, výsledný fotomateriál bohužel nevypadal tak, jak jsem si představoval)

1. Arabové
asi nejpočetnější skupina lidí v Maroku. Najdete je prakticky všude, od velkých měst až po horské oblasti.

a) Ve velkých městech přijdete do kontaktu patrně nejčastěji s verzí "Vlezlý taxikář", která se vyznačuje postáváním a opíráním se o svůj třicet let starý mercedes (případně nějaké ještě horší a starší auto) a nabízením svezení každému, kdo protne jeho akční rádius, jehož velikost je asi třicet metrů. Velmi účinné je odmítnutí (stačí odmítnout jen asi třikrát a nechá vás napokoji), jen o kousek méně funguje ignorování. Dáte-li se s ním do řeči, máte v následujících pěti minutách o zábavu postaráno a neumíte-li dobře smlouvat, ocitnete se, aniž byste o to stáli, na druhém konci města a ještě za to zaplatíte zdrcující sumu. Přes všechny tyto nevýhody jsou taxikáři velmi užiteční a máte-li dobrou strategii smlouvání, i neuvěřitelně levní.

b) V menších městech potkáte araby ve verzi "Trhovec". Jak už bylo naznačeno v předchozí kapitole, trhovci se dají poměrně snadno ignorovat, zvláště, pokud se pohybujete. Akční rádius trhovce je jen asi 15m od jeho stánku, rychlým krokem proto budete v dosahu pouze několik sekund. Nevýhodou je, že trhovci se většinou vyskytují ve skupinkách, jejichž struktura je rafinovaně uspořádaná tak,aby se jejich pole působnosti překrývala s maximální efektivitou. Uniknete-li tedy jednomu, hned se vás ujme druhý, a tak dále. Malý akční rádius jednotlivce je tedy kompenzován ohromnou plochou, kterou pokryjí trhovci jako celek. Situace, ve které byste se pokusili alespoň trošku uspokojit každého trhovce, který vás pozdraví v rodném jazyce a přidá k dobru pár sportovců a utázku, jste-li z Prahy, nebo z Brna, je takřka nemyslitelná, pokud chcete během devíti dní v Maroku vidět ještě něco dalšího, než jednu tržnici.
Váš nezájem o tradiční výrobky vám navíc vrátí ti trhovci, od kterých si opravdu něco koupit chcete. Takoví potom prohlásí, že vám neprodají to, o co máte zájem, protože je Ramadán (pozn. autora - docela by mě zajímalo, na co se vymlouvají v době mimo ramadán, ale věřím, že už si nějaký důvod najdou).

2. Berbeři
původní maročtí domorodci, vyskytující se většinou na horách. Poznáte je podle protáhlých hubených obličejů a podle toho, že nosí turbany a pyžamo.

a) V horách vás může zastihnout verze "Nečekaný prodejce". Vyskytuje se na kterémkoli místě v horách, nezávisle na nadmořské výšce, vzdálenosti od nejbližší civilizace, nebo denní době. Většinou prodává tradiční berberské věci - berberské pyžamo, berberský turban, berberskou deku, berberský buben a vůbec stovky různých berberských maličkostí, které člověk, pokud není berber, nikdy nepoužije. Nejsou příliš vlezlí, většinou pouze pozdraví a vyjmenují tři nejdůležitější věci, které prodávají. Odmítnout je stačí pouze dvakrát. Nejste-li berber(= nemáte- li zájem o berberské zboží), je odmítnutí ideální variantou. Prosté ignorování v nich probouzí pocit, že se rozmýšlíte o koupi jednoho z vyjmenovaných hlavních produktů a začínají jednotlivé věci popisovat podrobněji a vymýšlet případové studie o tom, za jakých okolností zrovna Vás zachrání kamenná berberská náušnice před pomalou smrtí sežráním pouštní užovkou.
Mnohem užitečnější jsou subverze prodávající občerstvení, které oceníte zvláště ve vyšších nadmořských výškách,v pozdní denní době a ve velké vzdálenosti od civilizace.

b) "Horského vůdce" si můžete najmout, jdete-li na hory. Nepochopil jsem přesně, k čemu jsou, ale místními obyvateli jsou velice doporučovaní. Když se majitel restaurace z předchozí kapitoly dozvěděl, že se chystáme na Djebel Toubkal, okamžitě se nás zeptal, jestli máme průvodce, nebo nám má nějakého zařídit. Když jsme mu řekli, že průvodce nemáme a ani žádného nechceme, pochopil to tak, že už na Toubkal jdeme po několikáté a známe to tam jako své boty. Když jsme mu vysvětlili, že opravdu ANI JEDEN z nás na Toubkalu nikdy nebyl (dlouho tomu nechtěl věřit), s pohřebním výrazem člověka, který vidí naposledy své lukrativní zákazníky, nám popřál hodně štěstí a dodal, že kdybychom si to rozmysleli, stačí říct a někoho nám zařídí.
Podle mého pozorování si horského vůbce najme prakticky každý jednotlivec a každá skupinka o dvou a více lidech přesto, že se jedná o člověka, který jde v čele, moc toho nenamluví, nic nenese a pouze ukazuje (asi) cestu, jak se dostat nahoru. Vzhledem k tomu, že cesta nahoru je více, než intuitivní, opravdu nerozumím tomu, jak se takový horský vůdce může uživit.
O něco užitečnější variantou je horský vůdce s mulou, který vám vezme i zavazadla, což značně zrychlí a zpříjemní cestu. Tato subverze se ale vyskytuje mnohem méně často, než prostý horský vůdce.

c) Jen jednou jsme se setkali s berberem, plnící funkci "Náplň taxiků" (Taxi Fodder). Nemůžu proto objektivně posoudit, jestli je to opravdu místní povolání, nebo jestli se jednalo pouze o shodu náhod. Tato naštěstí hubená verze symbiotizuje s variantou 1a - vlezlý taxikář. Jedná se o krásný příklad mezinárodnostní spolupráce. Zatímco arabskému symbiotikovi se právě podařilo narvat pět cestujících do taxíku, přistoupí si ještě jeden exemplář "náplně taxíků", který zaplní poslední zbylý prostor a ještě se cestou hlasitě směje. Zpravidla vystupuje po několika kilometrech.

3. Černoušek
tato kategorie se vyskytuje pouze v jedné verzi. Je sice možné, že ve skutečnosti lze rozlišit jednotlivé nuance mezi nimi, pro potřeby laického turisty bude však jedna verze stačit. Černoušci jsou v Maroku prakticky pouze pro zachování dobrého jména Afriky, jako černého kontinentu. Dosahují maximálního věku 12ti let a dorůstají do výšky až 140cm. Na dospělého černocha v Maroku prakticky nenarazíte. Jsou nenápadní, nejsou vlezlí, nic vám nenabízejí a většinou po vás ani nic nechcou. Vyskytují se v malých, tří až pětičlenných skupinkách, hlasitě se smějí a stochasticky pobíhají.

4. Touaregové
další specifická kategorie. Technicky vzato se sice jedná o araby, jsou ale tak odlišní od ostatních arabů, že mi připadlo vhodné vyčlenit pro ně zvláštní kategorii. Jedná se o arabské jezdce na ušlechtilých arabských koních. Poznáte je podle zahnutých šavlí a obrovské rychlosti, s jakou jsou schopní vás pomocí těchto šavlí zabít. Jejich vzhled je velmi obtížně popsatelní, oblékají si ne příliš vkusné župany a hlavu mají omotanou pruhem látky, připomínajících v mnoha ohledech toaletní papír. Jediné, co jim kouká, jsou oči a někdy ani to ne. Vyskytují se převážně v pouštních oblastech. Díky rychlým ušlechtilým arabským koním mají touaregové až několikakilometrový akční radius, což nese pro neozbrojeného turistu značné nevýhody. Tuto kategorii můžete stejně dobře ignorovat, odmítat, nebo jí jakkoli vysvětlovat, že o jimi nabízené služby nemáte zájem. Je jim v podstatě jedno, jaký postoj k nim zaujmete, protože na razantnost rozmachu šavle to nemá sebemenší vliv. Setkání s nimi ocení jen opravdový fajnšmekr, ostatním se doporučuje Touaregy příliš nevyhledávat.