Nepilog

Jak jsem již psal v úvodu celého vyprávění, v případě prologu je třeba zaujmout čtenáře natolik, aby celý příběh přečetl, jak my velcí spisovatelé říkáme, "jedním dechem".
V případě epilogu tato potřeba již nenastává a mnozí autoři pojmou epilog často tak, že si čtenář od příslušného autora už nikdy nic nepřečte.
Příjemnou vlastností epilogů pro autora pak bývá, že od něj čtenář nic moc nečeká, autor sem může napsat prakticky cokoli, aniž by se musel obávat, že čtenář knihu ihned po dočtení takové kapitoly odloží (je totiž téměř jisté, že čtenář knihu po dočtení epilogu odloží), takže epilogy bývají nenucené, odlehčené, někdy až abstraktní.

A pro toto všechno jsem se rozhodl, podobně jako u prologu, epilog nezařadit.

Proto mi tedy nezbývá než poděkovat všem vám za vaši výdrž a přislíbit, že pokud vám to ještě nestačilo, tak jak zase někam pojedeme, tak se o tom dozvíte.

Hoře zdar, Milan