Protože jsme nestihli všechno v NASA centru, tak jsme se sem vrátili ještě další den (naše vstupenka toto umožňovala) a podívali se na 3D projekci o mezinárodní vesmírné stanici (netušil jsem, že IMAX může být tak realistický), a vyzkoušeli si simulátor startu raketoplánu (nebylo to špatné, ale neměli tam moc vychytané přetížení...jinak otřesy a kravál tam byl asi celkem realistický)
Dál jsme chtěli jet do Disneylandu v Orlandu, ale tam jsme se dostali až kolem sedmé večer, takže se nám nechtělo platit $70 za celodenní vstupenku s přístupem na vše, co se zde nachází. Proto jsme museli oželet obrovskou horskou dráhu a vydat se směr jih, na Miami.
A protože už bylo pozdě, a nemohli jsme najít kemp, ubytovali jsme se těsně pod Miami až kolem páté ráno.
Kolem Miami žije poměrně velké procento kubánských emigrantů (jak jsme se přesvědčili na benzince, kde jsem se bavil s obsluhou se španělským přízvukem,a vzájemně jsme si nerozuměli...kubánka to brala jako svoji chybu a fakt, že nejsem američan poznala, až jsem ji dal kreditní kartu a ukázal český pas:).Proto jsme se ani nedivili, když jsme si z novinového stojánku vyzvedli noviny "La Palma", kterými jsme si krátili cestu do Everglades
Kolem 14 hod jsme se vydali do národního parku Everglades, který se nachází na jihu od Miami a silnice, která prochází celým parkem, má asi 60km a končí u moře.
Everglades je nejjižnější park v USA, a mají tu všechny jižní vymoženosti jako moskyty, škorpiony, aligátory, želvy a podobnou verbež, kterou ve střední evropě člověk potká jen v ZOO.
V oblasti Royal Palm (kde mimo jiné rostly královské palmy:) jsme se poprvé setkali s místní faunou, zejména pak s želvami, podivnými ptáky s úzkým krkem a aligátory, kterých jich tu bylo nespočet. Oproti želvám (které kupodivu nejsou tak pomalé, jak by se dalo čekat) jsou aligátoři podstatně pasivnější, za celou dobu, co jsme je sledovali, se nepohnuli ani o centimetr, pouze otvírali a zavírali zobák. Největší pohyb jsme z nich dostali, když jsme po jednom hodili větev...aligátor zavřel oko:)
V dalších oblastech jsme se pak s tolika zvířaty už nesetkali, jen pár ještěrek a jakýchsi velkých koček.
Místní specialitou je pak "poisonwood" - jedovaté dřevo... Všechny nápisy doporučují nedotýkat se ani kmene ani listí, pokud nejsme v 10% lidí, kteří jsou proti tomu imunní. Ukázalo se, že do této kategorie spadáme oba, protože ať jsme to zkoušeli jak jsme chtěli, tak jsme z toho žádnou vyrážku nechytli:)
Kromě toho tu roste taky hodně palem, borovic, mahagonů a stromů Gumbo-Limbo, které jsou kvůli své červené kůře nazývané místními taky jako "Naked Indian"
A ještě pár fotek bez komentáře...
Celou naší cestu parkem dělalo napínavou ještě to, že jsme na konci zjistili, že máme skoro prázdnou nádrž a čeká nás ještě 60km zpět do kempu, který byl na začátku parku. Holt jsme si zopakovali lekce z úsporné jízdy, vypli světla, měnič a ventilátor a jeli jsme.
Naštěstí se nám podařilo dojet až na benzinku za parkem, takže jsme mohli dojet až do kempu.
Podle instrukcí na vývěsce je tento kemp suveréně nejnebezpečnějším, ve kterém jsme kdy bydleli:
Žádné komentáře:
Okomentovat