Chicago, 4460km

Po třech dnech konečně zpátky na severu. Ne, že by se nám na jihu nelíbilo, ale byla příjemná změna nesedět celý den v autě a vidět taky něco zajímavého.
Chicago zajímavé bylo.
Po problémech s parkováním (parkovací automat chtěl 25c za 5 minut s maximem na dvě hodiny, takže jsme nakonec zaparkovali v podzemní garáži za o něco málo méně židovskou cenu) jsme se vydali do města.
Chicago má asi 3 miliony obyvatel, a oproti New York City je podstatně čistější a upravenější. Nemá sice Central Park, zato jsou po celém městě rozmístěny podstatně menší, a taky podstatně pěknější a nápaditější parky.

Kromě krásných parků a výškových budov má ale Chicago industriálnější části

DDominantou města je mrakodrap Sears Tower, který je v současnosti třetí nejvyšší budovou světa a měří 444m.
Tvar budovy vychází z nápadu architekta - kuřáka, který se inspiroval tvarem několika cigaret vytažených z krabičky do různé výšky.

A protože bychom to nebyli my, kdybychom nevylezli nahoru, vylezli jsme nahoru (výš už můžeme vylézt jen na věže Petronas v Kuala Lumpuru, nebo na ten nedostavěnej barák v Dubaji...obě dvě měta jsou trošku z ruky, takže se dá s velkou pravděpodobností říct, že letos už na větší barák nevylezeme)

V Chicago je městem moderního umění, takže místní obyvatelé rádi staví na ulicích různé moderní skulptury (hodně z nich pochází z místního uměleckého institutu).
Asi nejslavnějším autorem je Pablo Picasso, který vysochal sochu před justičním mrakodrapem. Socha se velmi neoriginálně jmenuje "The Sculpture", a (podle průvodce) se lidé hádají, jestli se jedná o ženu, nebo o koně.
Mimo to je po městě spousta dalších zajímavých věcí, jako třeba velká nerezová fazole, dvě skleněné věže z kterých teče voda (a z vnitřních stran se na obrazovce promítá obraz obličeje nějakého černocha), nebo jakási divná věc na posledním obrázku

V průvodci jsme se dozvěděli o dvou dalších věcech v Chicagu. První z nich je velmi romantická "Rush hour" (tedy tradiční odpolední dopravní zácpa), kterou lze skvěle pozorovat z některého z mrakodrapů. Druhá je pak 30m vysoká drátěná baseballová pálka.
A protože jsme si nechtěli nechat ujít baseballovou pálku, nemohli jsme si nechat ujít (tentokrát slovo "nemohli" znamená "neměli jsme jinou možnost") také Rush hour.
Naneštěstí pro nás ale ne ze 110. patra sears toweru, ale jako její účastníci. Lidé začnou zapomínat na pruhy a někdy i na světla na semaforech. V tuto dobu je pravděpodobnost dojetí z bodu A do bodu B s nepoškozeným autem úměrná vzdálenosti obou bodů, a schopnosti řidiče včas uhnout, nebo zatroubit na auto, které se pokouší zařadit do prostoru, kde se tou dobou nacházejí vaše přední dveře, nebo jiná část vašeho auta.
K pálce jsme nakonec dojeli, bohužel za daných podmínek nebylo možné u pálky zastavit a pořádně ji vyfotit, takže jen fotka z auta, na které bohužel není dvakrát poznat,že se jedná o baseballovou pálku