Cestování po Rumunsku podruhé: Retezat - Hunedora - Parang, aneb cestopis napsaný podle skutečné události
Po letech tu máme zase další cestopis, tentokrát z Rumunska;
destinace byla zvolena tak, aby nebylo nutné přepisovat titulek tohoto blogu
(což je také jedna z příčin mého morálního dluhu, totiž napsat sem cestopis z
akce na Ukrajině, která proběhla dva roky zpět).
Pro tentokrát jsem se rozhodl nepsat kapitolu s názvem
Prolog. Je to nemoderní a člověk musí dlouho vymýšlet, co by do takové
předmluvy napsal chytrého, protože správný čtenář by měl po přečtení prologu
být přesvědčen o tom, že musí celou knihu přečíst jedním dechem až do konce.
Po přečtení několika posledních knih jsem tedy nabyl názoru,
že prolog vynechám úplně, nebo bude muset být na úplně jiné téma, než je zbytek
příběhu.
Chvíli jsem si tedy pohrával s myšlenkou napsat sem příběh o
muži, který jednou seděl pod jabloní a přemýšlel o životě, o delfínech a o
gravitaci (každý vzdělaný člověk přemýšlí pod jabloní o gravitaci). To by ale
znamenalo vysvětlit, proč přemýšlel o životě (delfíny a gravitaci netřeba
vysvětlovat), jaké měl vzdělání, jak se dostal pod tu jabloň, proč měl obuté dvě levé ponožky, co
se stalo poté, co kolem něj projel traktor s ulomeným levým předním kolem a
kouřícím motorem, proč jeho řidič hrál na mandolínu, a jiné okolnosti, které by
příběh udělaly nezajímavým a plochým, pokud by nebyly patřičně vysvětleny... Ve
chvíli, kdy bych se pak dostal k pasáži o učiteli nizozemských lidových tanců,
kterého tento muž potkal na cestě z Helsinek do Toleda, by čtenář mohl
znechuceně zavřít prohlížeč s pocitem, že mu něco uniklo.
Proto jsem se rozhodl tento příběh plný dobrodružství,
násilí a sexu do prologu vůbec nezařazovat, aby čtenář nenabyl dojmu, že byl o
něco ochuzen.
A protože na začátku každého cestopisu je slušné představit
osoby a obsazení, budu slušný:
Mgr. Helenka PhD.
Mgr. Milan DrSc.
prof. MUDr. Pavel
Bc. et Bc. Petr MBA.
Jak jste si asi všimli, neuvádím příjmení a nyní i pro
budoucí příběh jsem mírně pozměnil tituly, jména, nadmořské výšky, data, lokace
a vůbec spoustu okolností, ze kterých by mohlo být možné dopátrat se, kdy a kde
se tento příběh odehrál a kdo byli jeho pachatelé.
 |
| Trasa cesty z Brna do Salasu de Sus, asi 900km |
Celé cestě do Rumunska kromě klasických příprav (ve smyslu
naplánovat kdy a kam pojedeme, co tam budeme dělat, kdo tam pojede, jestli už
jsme z toho nevyrostli, ne nevyrostli, co budeme jíst, kdo to koupí, kolik to
bude stát...) předcházela zatím nová diskuse o tom, zda pojedeme vlakem, nebo
autem (dosud jsme na podobné akce jezdili výhradně vlakem).
Naši už tak dost malou skupinu rozdělil tento názor na dvě
podskupiny v poměru 3:1.
První skupina představovala ty, kteří nevlastní auto, kterým
se tam pojede. Tato skupina byla dosti jednoznačně pro cestu autem a tento
postoj opírali o mohutnou sadu argumentů, jako že to ušetří na každé cestě 8
hodin a 2000CZK, že nebudeme mít problémy s výběrem z bankomatu (poté, co jsem
posledně v Rumunsku kvůli výběru peněz naskakoval do rozjetého vlaku a peníze
jsem stejně nevybral, jsem musel uznat tento argument platným), že bude mnohem
pohodlnější přejíždění mezi jednotlivými pohořími a v případě, že se nám po
prvním sestupu nechtělo už na další hory, budeme mnohem flexibilnější, abychom
viděli co nejvíce zajímavých míst, které Rumunsko nabízí..
Na druhé straně stála o něco méně početnější skupina
(vzhledem k její kardinalitě si nejsem jist, zda je vhodné se vůbec nazývat
skupinou).. Ta pak útočila (z pohledu první skupiny) mnohem slabšími argumenty.
Tyto argumenty se povětšinou opíraly o obecná doporučení na téma, že pokud necháte
někde v Rumunsku zaparkované auto, máte téměř jistotu, že než se k němu vrátíte
(nezávisle na době, kdy jste auto neměli na očích), někdo se do něj mezitím
podívá..A protože technologická vyspělost Rumunska není na nějaké zářivé výši,
je pravděpodobné, že zvědavci použijí k tomuto účelu vesměs primitivní
nástroje, jako jsou kameny, krumpáče, nebo v případě bohatších zvědavců
motorové pily. Pokud zaparkujete v urbanisticky se rozvíjející oblasti, může
být použito i modernější techniky, jako parního válce nebo jeřábu, takže z
hlediska výsledného poškození je lepší zaparkovat někde na vesnici.
Argumenty první skupiny nakonec převážily, definitivní
rozhodnutí pak padlo ve chvíli, kdy se odjezd přiblížil natolik, že už nebylo
možné včas koupit lístky na vlak.
Pro větší klid druhé skupiny jsme alespoň našli na síti
couchsurfing člověka, u kterého bychom mohli nechat auto na zahradě a kterému
jsme mohli věřit na základě spousty pozitivních komentářů (faktem je, že bylo i
několik negativních..ty se většinou týkaly toho, že dotyčný je zapřísáhlý
antikapitalista a strašně se pohádali, když spolu večer chlastali a přeměřovali
si své světonázory..).
Abychom se k Mihajovi (tak se jmenoval) dostali, napsal Petr
poměrně dlouhý motivační dopis, ve kterém vysvětlil co jsme zač, kam chceme
jet, na jak dlouho tam chceme jet, co tam budeme dělat a zejména, že bychom si
u něj rádi po dobu naší nepřítomnosti nechali auto. Dostalo se nám velmi
strohé, až lakonické odpovědi na téma "OK, přijeďte".
Pro ilustraci přikládám úryvek z Petrova emailu, kterým nám
potvrzuje nocleh první noc:
"Mám potvrzené ubytování u Mihai Bursesc v Salasu de
Sus (45° 30'30.86" N 22° 57' 10.70" E). Mihai umí dobře anglicky (a
taky německy,italsky, španělsky, francouzsky, dánsky a norsky), má dům přímo ve
vesnici a k tomu ještě chatu v horách (cca 4 hodiny pěší chůze směremna
Retezat). Můžeme případně využít obojí."
Pro nové čtenáře opět připomínám, že většina fotografií má popis (tedy podržíte-li myš nad fotkou, většinou se objeví nějaká v textu nevyřčená informace).Právní dodatek: Autor si vyhrazuje toto pravidlo porušovat, kdykoli se mu zachce. Navíc je možné, že toto pravidlo budu porušovat často, protože jsem si právě všiml možnosti přidat popisky k fotkám přímo pod fotku, takže je možné, že ti z vás, kteří si nečtou texty psané malým písmem, budou marně viset kurzorem nad obrázky
Přeji vám, abyste se při četbě tohoto seriálu bavili přinejmenším stejně dobře, jako já při jeho psaní.
Autor.
Žádné komentáře:
Okomentovat