Neděle

Dneska jsme měli celý den volno...
Protože byla neděle a Bryan je věřící, šli jsme ráno do kostela všichni (až na Jaye, který původně říkal, že pojede s námi, a zatímco my budeme na mši, on navštíví nějaký bar na Lark Street. Nakonec vyměkl a zůstal spát doma)
Bryan při vyjíždění z garáže najel pravým bokem svého Lincolnu na půltunový trailer, který byl zapřažený za jeepem...Americká auta jsou velmi odolná, na Lincolnu ani škrábanec, zato trailer už nemá zadní světlo:) (pro přesnost...americké stromy jsou odolnější než americká auta...Když se včera Bryan s lincolnem při vyjíždění vyhýbal jeepu i s vozíkem, zrušil si zrcátko, a na stromu ani škrábanec:))
Dnes byla Palm Sunday, takže se mše trošku protáhla. Byli jsme v katedrále v Albany, která není podle všeho římskokatolická, ale patří pod Bishop church, což by měla být jedna z nejstarších amerických církví, velmi podobná anglikánské.
Mše ale probihala téměř stejně, jako římskokatolická, dokonce všechny texty a jejich pořadí byly téměř shodné.
Na konci mše nás Bryan představil biskupovi, pověděl mu o našich cestovních plánech, a vůbec o tom, proč tu jsme a co tu děláme.
Po cestě jsme šli do samoobsluhy, kde nás Bryan opět představil dvěma prodavačkám, které nám (poté, co jim vysvětlil, co jsme zač, co tu děláme, a že se chystáme zítra do new yorku..) popřáli šťastnou cestu, a ještě jsme dostali ochutnat syrové hovězí s nějakým kořením (nikdy jsem nejedl nic horšího)

Dej mi můj sprej, jdu pařit na kolej...

Poté, co jsme zbourali vše, co nám přišlo pod ruku, jsme využili přítomnosti Martiny s Filipem k tomu, abychom se podívali na nedalekou Union College, a poznali, jak funguje studentský život v USA.
Union Campus je pěkná třítisícová vesnička, s vlastním hokejovým a fotbalovým stadionem, obchody, divadlem, a malou hvězdárnou umístěnou na střeše jedné budovy..
Symbolem celé univerzity je pak kaplička umístěná uprostřed vesničky


Po zběžné prohlídce kampusu se šlo na večeři...Nejprve jsme byli představeni u vchodu do menzy jako hosté Martiny a Filipa, a mohla začít žranice..
Stravování na Unionu (a pravděpodobně i na dalších amerických univerzitách) spočívá v obrovské jídelně, kde jsou na pultech rozmístěna různá jídla, různé přílohy, různá zelenina..člověk si nabere kolik chce, vybere si pití z širokého výběru automatů, a pak to všechno sní. Za jídlo se neplatí, stačí být student, a nikdo dál neřeší, co si kdo nabral. Fotky bohužel nejsou moc kvalitní, mobilem se toho v tak špatné osvětlení moc vyfotit nedá:(


Po večeři jsme šli na hokej Union College vs. Cornell University. Vzhledem k tomu, že jsme tam ztratili v davu Martinu s Filipem, jsme chvíli nevěděli kdo je kdo, a komu máme fandit. Po prvním gólu jsme to pochopili a docela pěkně jsme zapadli mezi fanoušky (což spočívalo v tom, že jsme netleskali, když dal gól soupeř). Union nakonec o bod prohrála.



Na amerických univerzitách se studenti združují do bratrstev (označených většinou třemi řeckými písmeny), ve kterých potom prožijí většinu studia. Bratrstva mají svoji hierarchii podle doby, po kterou student v bratrstvu již funguje. Nováčci dělají první rok poskoky starším spolužákům, a po roce se teprve stávají plnohodnotnými členy bratrstva.
Bývalí členové, kteří mají už dobře placenou práci pak občas svému rodnému bratrstvu zasponzorují velkou party. Toto se děje přibližně jednou za týden až dva.

Původní plán byl, že se účastníme "Fraternity party" bratrstva Beta Delta Psi, ale bohužel z toho nakonec sešlo, protože Filip s Martinou doufali že Union vyhraje a bude se slavit. Takhle seznali, že bude lepší jít se učit na pondělní zkoušku.. Inu není všem dnům konec, Na Union se ještě v průběhu našeho pobytu několikrát vrátíme (příště to bude už po zkouškách), tak si to třeba někdy vynahradíme.

Protože jsme měli ještě dost času, než pro nás Bryan přijede, vyhledali jsme alespoň nejbližší restauraci, a nechali si doporučit nějaké typicky americké pivo. Barmanka byla poměrně stručná, doporučila nám něco (co chutnalo asi jako kvasnice s vodou a citronem), o čem jsme se dověděli, že je to nejstarší americká značka, a že to dělá devět dolarů.

Desruction day

Včera byl moc nabitý program, takže průběh včerejška popisuji až teď..
Konečně jsme se z konstruktivní práce jako přesouvání nábytku, broušení stropu a laťek, montování skříní, a dalších aktivit tohoto typu dostali k jádru věci - zbourat dvě stěny v kuchyni a vyházet odsud veškerý nábytek.
K této činosti se přidali i dva čeští studenti, z nedaleké Union College, Filip a Martina.


Na první fotce je krásně vidět zleva Martina, Filip a Bryan, bohužel všichni otočení zády. Kdo je na další fotce je (za pomoci vylučovací metody) zřejmé.

Část domu jsme pak vyhodili jen tak do popelnice (resp. do pytlů, které jsme položili vedle popelnice, zbytek jsme naložili na trailer a odvezli na skládku



Nutno dodat, že nás práce bavila, a bylo nám líto, když jsme zjistili, že toho více už zbourat nemůžeme:) Mimo to jsme při práci objevili kouzlo některých nástrojů, které jsme při stávající práci ještě nepoužili´, např.elektrická motorová pila, páčidlo, nebo bourací kladivo:)

Další den...

Je radost bydlet u člověka, který pracuje už 30 let v Hewlet Packard...
Ráno nám Bryan poslal email, že jde s Jayem nakupovat materiál, a že si můžeme přispat. Takže místo abysme vstali, oblíkli se, sešli dolů a tam si na papíře přečetli, že můžeme ještě dvě hodiny spát, přečetli jsme si email rovnou v posteli a spali a spali:)
Bryan nakoupil plný jeep dřeva, my jsme dostali za úkol ho ošmirglovat. Tentokrát jsme na to měli poměrně vyspělou techniku ve formě víbračních brusek, takže to šlo poměrně od ruky.

Večer nás Bryan vzal na typicky americkou večeři, do italské restaurace:)Myslím, že každý Ital by odsud uraženě odešel, ale Američané tam rádi povečeří. Servírce jsme nerozuměli ani slovo,a menu bylo taky poměrně nesrozumitelné, takže nám servírka doporučila jen na základě preferovaných ingrediencí (otázky typicky "Fish or meat?", "Beef,or chicken?", a "Bread or pasta?").
Nebylo to nic moc, zato toho bylo opravdu hodně.

Albany

Naše první samostatná poznávací návštěva v Albany..Zatím jsme nevyužili Jayovy rady ohledně hodnocení barů na Lark Street (ulice s nejvyšší koncentrací barů a s nejmenším množstvím pouličních prodavačů cracku), zato jsme vyrazili do centra podívat se na nějaké pamětihodnosti.
Na fotkách jsou to popořadě
- Erastus Corning Tower (ta věž napravo ode mě),
- Women Veterans Memorial,
- Empire State Plaza (vzadu je vidět capitol a vpravo "the Egg",koncertní hala),
- New York State Capitol(to na lavičce je Peťan a blíže k budově zrovna natáčí dvě televize pravděpodobně reportáž o odstupujícím newyorském guvernérovi)

Kdo v americe nešmirgloval strop, jako by tam nebyl

...a kdo je Američan, ten na to má levnou pracovní sílu z východu...
Včera večer a dneska většinu dne probíhaly další přípravy na malování..Kdo by čekal, že se odsune nábytek od stěn, na podlahu se dají noviny a vymaluje se, ten by se mýlil.V USA není malování nic jednoduchého, dokonce se při tom uživí i cirkulárka:)

Šmirglování stropu je další vlastnost dřevěných domů, a pokud je dostatečně velký pokoj (což tenhle byl), tak to zabere poměrně dost dlouho.

Rozjeli jsme televizi!

aneb líná huba, holé neštěstí...Televize doteď neměla signál, takže jsme se mohli koukat jen na DVD. Nejdřív jsme anténu nahradili kusem drátu,čímž jsme chytli aspoň něco, ale dost blbě. Když jsme o tom řekli Bryanovi, zjistil, že drát k nám nahoru je odpojený...
Teď máme 120 analogových kanálu, a dalších 150 digitálních, a televizi s 1.5m úhlopříčkou.
V rámci toho jsme vymysleli zásadní zlepšovák, přesunuli jsme ledničku o dva metry, takže je teď hned vedle televize:)