Výplň II

Protože nechceme dopadnout jako poprvé, nechceme vyjet na Floridu hned po opravě.
Už druhý den proto projíždíme okolí, a pravidelně Béďu vozíme do servisu kde kontrolují, jestli se nerozdírá rozvoďák

Pro účely testování jsme se rozhodli vykešovat dva okolní státy, Massachusetts a Vermont. Díky tomu se nám podařilo vyjet zbytek nádrže a naložit na auto asi 200 mil, po kterých vypadá rozvoďák jako novej.
Po cestě jsme se stavili na našem oblíbeném nádraží



Když jsme se vrátili domů, nikdo tu nebyl, jen Liebchen se Spencerem okupovali křeslo. A protože jsme je vyrušili v nevhodné chvíli, tak se na nás naštvali a pořád s náma ještě nemluví.

Zítra dáme nový pokus odjezdu na Floridu, tak uvidíme, co se stane tentokrát:)

Výplň...

Dneska se vůbec nic nestalo, tak o tom aspoň napíšu něco zajímavého:)
Ráno jsme z New York City vyzvedli Béďu, a zaplatili dalších $27 za parkování na odtahovém parkovišti. Vozík má sice limit na rychlost 45, což jsem Bryanovi připomínal "just for avoidance of another ticket", každopádně jsme dojeli až do Albany 65kou, naštěstí tentokrát bez tiketu.


Rozvodový řemen opět vypadá jako špagety, takže je evidentní, že se o něco postupně rozdírá. Tak jen doufáme, že Joe přijde na to, čím to je.

Včera jsme měli k večeři kuře na víně, což by nebylo tak zajímavé nebýt toho, že to "na víně" znamená Chardonnay ročník 69:)

Zítra by mělo být snad opravené auto, takže podnikneme kešovací výlet po okolí, abychom zjistili, jestli se řemen stále rozdírá. Pokud ne, vyjedeme směr Florida. Pokud ano, zatím další plány nemáme, proto doufáme, že to bude v pořádku

To by o dnešku bylo asi všechno, víc se toho asi napsat opravdu nedá:)

Odjezd - první pokus

Abych to vzal od začátku...
Je několik věcí, na které si musí člověk dávat pozor při koupi ojetého auta...
Jednou z nich je rozvodový řemen (v angličtině trošku logičtěji pojmenovaný timing belt), který je dobré vyměnit pro jistotu ihned po koupi auta..Proto nás potěšilo, když nám prodávající řekl, že řemen je dva měsíce starý, a že není třeba ho měnit.
Těsně před cestou do Catskill nám ale auto zdechlo, a v servise zjistili, že je to rozvodovým řemenem..Servisman nám potvrdil,že opravdu řemen osobně před dvěma měsíci na tomto autě měnil a nechápal, jak se mohl tak rychle zrušit
To by bylo jen úvodem o problému s autem.

V pátek jsme udělali poslední přípravy, nakoupili stan, spacáky, karimatky, a veškeré vybavení potřebné pro 14tidenní pobyt na cestě.
Bryan mi doporučil nejezdit na jih s dlouhými vlasy, podle všeho to tam nemají moc rádi, a první policajt, kterej by nás zastavil, by nás preventivně zavřel.
Po dlouhém uvažování jsem se nakonec rozhodl pro letní střih, jak bude vidět na následujících fotkách:)
Také jsme vyzvedli ze servisu auto s novým rozvoďákem.

Dnes, kolem poledne jsme měli vše sbaleno, a půl hodiny po poledni jsme se loučili s Bryanem, Jayem a oběma kočkama.

Cesta nám ubíhala skvěle, jedinou vadou na kráse byl fakt, že Béďa (jak jsme nakonec auto pojmenovali) nemá opravenou klimatizaci.
Nemám moc rád automatickou převodovku, dělá občas nečekané věci, a člověk nemůže jet tak, jak by si představoval. Co ale musím uznat, že v kombinaci s tempomatem je pro dlouhé cesty k nezaplacení.
Cesta nám ubíhala pěkně až na hranice New Jersey, kde nám Béďa podruhé vypověděl službu.
Předpokládáme, že je chyba zase v rozvoďáku, protože se to chovalo naprosto stejně, jako posledně.
Velké štěstí bylo, že se nám to stalo v nejlepším místě na dálnici, kde mohlo - asi dva metry za mýtnou bránou. Proto nebyl problém, že jsme stáli v levém pruhu, a navíc jsme mohli přecházet silnici a domluvit se s obsluhou brány na zavolání odtahu.

Za odtah (asi tři míle na parkoviště) jsme zaplatili $125. Později jsme zjistili, že se neplatí za kilometry(takže jsme se mohli nechat odtáhnout klidně dál) a hlavně, že nás Bryan na toto pojistil, takže kdybysme odtahákovi ukázali kartičku, kterou jsme měli ssebou, bylo by to zdarma:(

Bryan seznal, že servis v New Jersey bude moc drahej, a že bude lepší, když pro nás dojede, a odtáhne nás zpět do Albany, abychom to mohli vzít do servisu, kde nám to dělali, a omlátit jim to o hlavu (nutno uznat, že tomu servisákovi moc nevěřím, dělal na tomhle autě dva rozvoďáky, a ani jeden nevydržel víc, než 100 mil)

Místo, kde nás odtahovák nechal bylo velmi příhodné. Jednak proto, že jsme nedaleko auta chytili WiFi signál, a jednak proto, že poblíž byla keška, do které jsme se rozhodli umístit náš první travelbug - "Open Source Golf Ball". Kešku jsme bohužel nakonec neodlovili, protože byla uprostřed jakési mokřiny (asi 200m bahnem a vodou), škoda toho..podle všeho to byla maxikeška - s objemem 25 galonů:) Místo toho jsme si aspoň zablbli s Hummerem



S Bryanem jsme se po asi čtyřech hodinách šťastně setkali, a začali jsme hledat, kde se za jeho Lincoln dá napojit tažné lano...Nakonec jsme ho zapřáhli až za nápravu (z nějakého důvodu tyto auta nemají tažné oko:)), a čekalo nás 200km na nedlouhém laně, v noci, a po dálnici.
Zásadní problém pak byl s mýtnou branou - protože na rozdíl od Bryana nemáme elektronický systém, rozhodli jsme se pro bruteforce - Bryan projede na svůj čip, a my projedeme se shasnutými světly hned za ním:)
Tento plán jsme nakonec bohužel nestihli zrealizovat, protože jsme po cestě potkali vozidlo odtahové služby, které na nás asi pět minut usilovně blikalo..
Bryan nám po telefonu řekl, abychom ho ignorovali, že jen vidí potenciálního zákazníka.
Nečekali jsme ale, že odtahovák bude chtít práci natolik, aby na nás nakonec zavolal policajty, a společně s nima nás na dálnici zastavil.
Ukázalo se, že není legální po dálnici táhnout na laně (pouze na trubce),takže jsme si to pěkně vyžrali, dostali jsme tiket, odjeli jsme domů v Lincolnu, a odtahovák nás spokojeně odtáhl...Tentokrát jsme použili pojištění, takže aspoň toto bylo zdarma.

Na poslední fotce je pohled od nás na policejní auto..není zrovna povedená, přecejen byla už noc:)
Domů jsme dojeli těsně před půlnocí, a už se těšíme na další pokus na odjezd:)

Hračky

Protože se množí starosti o naše končetiny (zejména pak o prsty, nechápu proč:), rozhodl jsem se vytvořit tuto malou fotogalerii, ze které jasně plyne, že se není čeho obávat.
Protože je tu všechno ze dřeva, je potřeba mít adekvátní množství pil...A protože Bryan i Jay mají pily rádi, máme jich tady víc než je třeba



Žádná pila se neopakuje (až na čtvrtý obrázek),a to jsem ještě nenašel dvě ruční cirkulárky, a nefotil jsem asi deset obyčejných manuálních pil:)
Kromě toho nám v kuchyni stojí luxusní hoblík, v obýváku několik šmirglovačů, asi pět pneumatických hřebíkometů různých velikostí, dva kompresory, a po celém domě pak nepřeberné množství akumulátorových vrtaček (vrtačka na posledním obrázku není sice akumulátorová, ale taky se s ní dá pěkně zablbnout)


Celý sortiment hraček potom završuje elektrické ořezávátko na tužky a úžasně užitečná věc - šest balení elektrických nůžek Black&Decker.

Závěr: Jak je vidět, není třeba se v žádném případě obávat o naše zdraví, víc těch hraček tady nemáme!

Bourání okna

Amerika je země neomezených možností, proto i Bryanovo přání přesunout dveře místo okna a okno místo dveří nebylo zapomenuto.
První fáze probíhala dnes a spočívala v rozebrání venkovních prken okolo dveří a okna, a odstranění okna.
Po celodenní práci se nám vše podařilo, a výsledky vypadají nějak takto:

Na poslední fotce je kromě Peťana taky Jay (vlevo), akorát není moc vidět:)

A protože se na to Bryan nemohl dívat, odjel ještě před začátkem práce vlakem do New Yorku.
Po cestě z nádraží jsme potkali něco jako terestrickou verzi houseboatu

Catskill park

Dnes jsme se rozjeli podívat na jih, do NP Catskill (to se dá přeložit buď jako "kočičí dovednost", nebo jako "zabíjení koček" :)
Měli jsme pro to dva důvody..
Za prvé nás už nebavilo nonstop partyovat (Bryan je na celý víkend pryč), a za druhé se dole lakovala podlaha, což není zrovna činnost, při které by mohl být někdo poblíž.
Catskill park se vyznačuje nejvyšším vodopádem ve státu NY, a několika geokeškami poblíž nějakého spadlého letadla,proto byla volba jasná.
Jako první zastávku jsme zvolili Kaaterskill Falls, nejvyšší vodopády NY. První malý vodopád byl hned u silnice, další asi půl míle cesty pěšky

Podobné fotky jako tyto má asi každý, kdo jde kolem, proto jsme se rozhodli, že vyfotíme vodopád zvrchu, kvůli čemuž jsme sešli ze značené cesty, a půl hodiny se drápali nahoru. Vše bylo nakonec korunováno úspěchem, takže tyto fotky jen tak někde neuvidíte:


V zájmu pravdy ovšem musím konstatovat, že výše uvedené fotky nejsou až tak unikátní, protože hned poté co jsme se vyškrábali nahoru jsme zjistili, že k vodopádu vede široká pohodlná cesta, po asi sto metrech zakončená parkovištěm:)
A protože se nám nechtělo vracet stejnou cestou, kterou jsme přišli, použili jsme tuto variantu. Cesta bohužel vedla opačným směrem, než bylo naše auto, takže většinu cesty zpět jsme krosili lesem, abychom dosáhli trasy, která se co nejvíc blíží vzdušné čáře. Terén nebyl z nejjednodušších, ale aspoň jsme si to více užili

Když jsme se vrátli do auta, zjistili jsme, že jsme zapomněli nahrát do GPS souřadnice spadlého letadla. Proto jsme se rozjeli hledat nějaký WiFi signál a poté, co se nám podařilo připojit jsme konečně mohli vyjet na North Lake.
Míst se spadlým letadlem bylo v okolí několik, poměrně vzdálených od sebe..Ne že by tu spadlo tolik letadel, jednalo se pouze o jedno, o to více roztroušené po okolí. Bohužel se nám nepodařilo najít trup, takže jsme se spokojili pouze s křídlem:) Příslušná geocache zato obsahovala krásné brýle.

Protože už se stmívalo, rozhodli jsme se vrátit domů. Trošku jsme si ještě zajeli, abychom navštívili Woodstock. Toto městečko propůjčilo název prvnímu hudebnímu festivalu,který se konal v roce 1969.
Bohužel byla už tma a naše fotky byly velmi rozmazané, takže přikládám fotky, které sice nejsou naše, ale které přesně vystihují, jak to ve woodstocku dnes vypadalo:

Těsně před Delmarem jsme ještě vykešovali místní nádraží, proti kterému se Česká Třebová může zahrabat:) Při vybírání si nás všiml její majitel, se kterým jsme si moc pěkně pokecali. Říkal, že sbírá zahraniční mince (české peníze jsme bohužel nechali doma, takže mu ještě v budoucnosti nějaké mince přivezeme). Na nádraží jsme toho kvůli tmě taky moc nevyfotili, takže jen pro představu, fotka z googlu:

Ještě závěrem...ne každý si zkontroluje před cestou boty, zda jsou v pořádku. Zejména pak, jedná-li se o pohory, které bez problémů užívá už 8 let..
Náročnost terénu a opotřebení materiálu způsobilo, že poslední dvě míle jsem došel prakticky bez podrážky na pravé botě, a do zpět ČR povezu o jedny pohory méně.