Národní park Everglades, 3122km

Protože jsme nestihli všechno v NASA centru, tak jsme se sem vrátili ještě další den (naše vstupenka toto umožňovala) a podívali se na 3D projekci o mezinárodní vesmírné stanici (netušil jsem, že IMAX může být tak realistický), a vyzkoušeli si simulátor startu raketoplánu (nebylo to špatné, ale neměli tam moc vychytané přetížení...jinak otřesy a kravál tam byl asi celkem realistický)
Dál jsme chtěli jet do Disneylandu v Orlandu, ale tam jsme se dostali až kolem sedmé večer, takže se nám nechtělo platit $70 za celodenní vstupenku s přístupem na vše, co se zde nachází. Proto jsme museli oželet obrovskou horskou dráhu a vydat se směr jih, na Miami.
A protože už bylo pozdě, a nemohli jsme najít kemp, ubytovali jsme se těsně pod Miami až kolem páté ráno.
Kolem Miami žije poměrně velké procento kubánských emigrantů (jak jsme se přesvědčili na benzince, kde jsem se bavil s obsluhou se španělským přízvukem,a vzájemně jsme si nerozuměli...kubánka to brala jako svoji chybu a fakt, že nejsem američan poznala, až jsem ji dal kreditní kartu a ukázal český pas:).Proto jsme se ani nedivili, když jsme si z novinového stojánku vyzvedli noviny "La Palma", kterými jsme si krátili cestu do Everglades

Kolem 14 hod jsme se vydali do národního parku Everglades, který se nachází na jihu od Miami a silnice, která prochází celým parkem, má asi 60km a končí u moře.
Everglades je nejjižnější park v USA, a mají tu všechny jižní vymoženosti jako moskyty, škorpiony, aligátory, želvy a podobnou verbež, kterou ve střední evropě člověk potká jen v ZOO.

V oblasti Royal Palm (kde mimo jiné rostly královské palmy:) jsme se poprvé setkali s místní faunou, zejména pak s želvami, podivnými ptáky s úzkým krkem a aligátory, kterých jich tu bylo nespočet. Oproti želvám (které kupodivu nejsou tak pomalé, jak by se dalo čekat) jsou aligátoři podstatně pasivnější, za celou dobu, co jsme je sledovali, se nepohnuli ani o centimetr, pouze otvírali a zavírali zobák. Největší pohyb jsme z nich dostali, když jsme po jednom hodili větev...aligátor zavřel oko:)



V dalších oblastech jsme se pak s tolika zvířaty už nesetkali, jen pár ještěrek a jakýchsi velkých koček.


Místní specialitou je pak "poisonwood" - jedovaté dřevo... Všechny nápisy doporučují nedotýkat se ani kmene ani listí, pokud nejsme v 10% lidí, kteří jsou proti tomu imunní. Ukázalo se, že do této kategorie spadáme oba, protože ať jsme to zkoušeli jak jsme chtěli, tak jsme z toho žádnou vyrážku nechytli:)


Kromě toho tu roste taky hodně palem, borovic, mahagonů a stromů Gumbo-Limbo, které jsou kvůli své červené kůře nazývané místními taky jako "Naked Indian"


A ještě pár fotek bez komentáře...


Celou naší cestu parkem dělalo napínavou ještě to, že jsme na konci zjistili, že máme skoro prázdnou nádrž a čeká nás ještě 60km zpět do kempu, který byl na začátku parku. Holt jsme si zopakovali lekce z úsporné jízdy, vypli světla, měnič a ventilátor a jeli jsme.
Naštěstí se nám podařilo dojet až na benzinku za parkem, takže jsme mohli dojet až do kempu.
Podle instrukcí na vývěsce je tento kemp suveréně nejnebezpečnějším, ve kterém jsme kdy bydleli:

Cape Canaveral, 2420km

V Cape Canaveral jsme našli pěkný camp, který nás zaujal natolik, že jsme se rozhodli v něm strávit hned dvě noci. Je sice trošku dražší, ale zato je hned u pláže, takže máme možnost se vyčvachtat v Atlantiku, který má ideální teplotu.


Jen na úvod...američané sledují rodinné seriály, chodí na oběd do rodinných restaurací...Ale že jsou tu rodinné i jiné věci..



Původně jsme mysleli, že celý ostrov je tvořen vesmírným centrem, leč na ostrově se nachází celkem velké město, a raketová základna je tu jen tak mimochodem (i když její rozloha taky není z nejmenších). Ve městě jezdí policejní auta (tentokrát nás nezastavili:) s malým nápisem www.bewareofsheriff.com , u nás by se něco jako www.bachaNaŠvestky.cz asi neujalo:) Když jsem se chtěl ale poučit, proč si mám dávat bacha na šerifa, nic jsem nenašel (asi jsem si adresu špatně zapamatoval)

Za vstup na základnu (přesněji do části pro návštěvníky) jsme zaplatili nekřesťanské vstupné, ale nakonec se ukázalo, že to byla dobrá investice.
Autobusem jsme jeli na okružní jízdu po základně, kde jsme si prohlédli (z dálky) startovací rampy, nádrže s kapalným kyslíkem, nádrže s kapalným vodíkem, a nějaký raketový motor.

Další zastávkou bylo Apollo Saturn center, ze kterého se řídily lety programu Apollo, mj. první oblet měsíce, a první přistání na měsíci.

Mimo jiné tu byly všechny 4 moduly rakety Apollo 11, ve které N.Armstrong s E.Aldrinem přistáli na měsíci.
Dál tu byl kus měsíce ve vitríně s dírou na ruku a nápisem "Touch the Moon", modely marsových vozítek na dálkové ovládání (když jsme se dostali k ovládání a chtěli najet na to druhé vozítko, tak nám to zakázali:), a skafandry, ve kterých se dá vyfotit:)


Po prohlídce Apollo Center jsme se přesunuli do International Space Station Center. Tato budova má na starosti vývoj a řízení mezinárodní vesmírné stanice, podívali jsme se do některých modulů (těžko řict,jestli je ještě vyšlou, nebo je nevyslali, protože byly defektní), mimo jiné jak vypadá záchod v ISS:)

Mimo to jsme taky viděli vědce při práci, nejlépe to vystihuje asi komix, který vyrobil Petr

Protože ISS center byla poslední zastávka, vrátili jsme se zpět do Visitor centra, kde jsme pokračovali. Zrovna v okolí parkoval raketoplán Explorer, do kterého jsme se měli možnost podívat. Zjistili jsme,že většinu raketoplánu tvoří nákladový prostor, takže astronauti mají k dispozici pouze kokpit a velmi malý prostor kolem..

Pomník kosmonautů, kteří zemřeli při nepodařených misích NASA pojala velmi moderně, až bych dokonce řekl, že je pěkně hnusnej:)

Rocket garden je místo, kde parkuje asi deset raket, které se úspěšně vrátily na zem.
Jeden vystavený raketový motor podivně pípal, protože v něm bylo ptačí hnízdo s třemi pípajícími mláďátky