Chce - li člověk cestovat do USA, musí projít několika nepříjemnostmi... První z nich je asi týdenní shánění všech možných dokumentů pro získání víza, aby pak většinu z nich zahodil, a použil pouze potvrzení o studiu. Dále pak pokus o natěsnání co nejvíce věcí do co nejmenšího prostoru, cesta letadlem a přestup v Madridu, kde se člověk snadno ztratí, a to vše je nakonec završeno dotazy imigračních úředníků hledících na vaše vízum, jako "Kdy jste se narodil", "Ne KDY, ale KDE!!!", "Kde by to Brno mělo být", a "Jak dlouho plánujete v USA zůstat". Potom už jen osmihodinový let, který je vyplněn dvěma příšernými filmy, dvěma dietními jídly, a židovskou rodinou sedící o řadu před námi.
Veškeré toto utrpení bylo vykoupeno ve 20.30 místního času (přesněji 8:30 PM) nasednutím do luxusního Lincolnu, kterým pro nás náš hostitel Bryan přijel, zběžnou prohlídkou New Yorku, a asi tříhodinovou cestou do Albany, během níž jsme se s Bryanem zevrubně seznámili.
Po příjezdu nám byl ukázán náš pokoj, poměrně prostorný, se dvěma velkými postelemi, velkou plazmovkou a bezdrátovým připojením na internet.
1 komentář:
Protože se množí dotazy na širší souvislosti cesty, tak napíšu pár základních údajů:
Jeli jsme dva, kamarád se jmenuje Petr, tak mu tak odteď budu říkat:)
Petrův bratranec studoval předminulý semestr na Union College v Albany, a jednu dobu pomáhal nějakému borcovi (říkejme mu odteď Bryan) s rekonstrukcí baráku. Bryan má velmi rád cizince a nabídl mu, že kdyby o někom věděl, kdo by chtěl z ČR dojet a pomáhat mu, že by byl velmi rád. Tak jsme to vzali jako dobrou příležitost, a odjeli jsme.
Jsme tu na dva měsíce, ale 2-3 týdny z toho hodláme strávit tím, že si koupíme auto, a uděláme si takovej menší road trip buď do mexika, nebo do Kalifornie. Menší cesty tady můžeme podnikat o víkendech, máme to tu blízko do New Yorku (2 hodiny cesty), Toronta, Bostonu, Philadelphie, Washingtonu, na Niagarské vodopády, a tak (všechno kolem 100-400km v okolí).
Okomentovat